zajmavosti o Koních
Anatomie oka koně
Oko koně je chráněné kostním očním důlkem, tím se snižuje riziko poškozením vnějším působením. Zornice u zdravého oka je vždy černá, neboť umožňuje světlu proniknout do tmavého vnitřního oka. Duhovka koně je hnědá a velmi jasná. U některých koní například u albínů se můžeme setkat s jedním nebo oběma očima modrýma.
Zrak plnící svou funkci má pro koně v klidu i v pohybu velký význam. Koně mají široké zorné pole o úhlu větší než 180 stupňů, navíc mají vysoký stupeň laterálního vidění a dovedou pohybovat každým okem nezávisle.Tato výhoda prostorového vidění koni umožňuje například správně odhadnout vzdálenosti před překážkou. Velmi malou část prostoru může kůň vidět oběma očima. Nachází se asi dva metry před koněm. Nachází-li se nějaký předmět mimo zorné pole koně, stačí koni malinko pootočit hlavu, aby zaostřil. Koně mají panoramatické vidění, aniž by museli zvednout hlavu. Je tedy možné, že vidí i část svého jezdce.
Ovšem bezprostředně před koněm, v místech od nozder dopředu, je takzvaná „mrtvá" zóna. V této zóně nacházející se předměty kůň nevidí. Z tohoto důvodu se kůň před překážkou snaží zvedat hlavu, aby si mohl překážku lépe prohlédnout a odhadnout její výšku. Obvykle se tak děje 2 až 3 cvalové skoky před odskokem. Proto by jezdec v tuto chvíli měl s koněm spolupracovat a neměl by koně omezovat pomůckami. Mrtvá, nebo-li slepá zóna se také nachází přímo za koněm. Nesmíme tedy na tuto skutečnost nikdy zapomenout, když vstupujeme do boxu koně, který je k nám otočený zádí. Koně nejprve oslovíme, aby se nelekl a nereagoval kopnutím a poté k němu přistoupíme.
I když koně nejsou noční zvířata, v šeru a v noci poměrně dobře vidí, navíc si v orientaci dopomáhají čichem. Koně dovedou rozeznávat i barvy. Rozeznávají zelenou, červenou, modrou barvu. Hůře vnímájí bílou, šedou barvu.
Zdravé oko - zdravý kůň.
Oko koně je také „zrcadlem duše" a zkušenému člověku ledasco prozradí o koňské náladě. Celkový stav koně také prozradí jakkoliv poškozené oko. Oko zdravého koně je vlhké, leskne se a kůň má živý, krásný pohled plný inteligence.
Sliznice kolem oka a uvnitř víčka by měla být růžová. Zdravé oko koně poznáme podle černé zornice, která je na slunečním světle úzká a podélná. Oko koně je schopno, na rozdíl od oka člověka, objekty, které zaostřuje změnou tvaru čočky (akomodací), zaznamenávat na každém místě sítnice ostře, a to i když jsou různě vzdálené. Z tohoto důvodu je kůň nucen zvedat a sklánět hlavu, pokud chce zaměřit jakýkoli objekt správným místem sítnice. Někdy však toto zvedání a sklánění hlavy může být známkou neochoty koně spolupracovat s člověkem. Ale většinou se jedná cílený pohyb, protože díky němu může kůň vidět ostře.
Někdy však dochází k situaci, že kůň oslepne na jedno nebo v horším případě na obě oči. Co v takovém případě dělat? V tu chvíli vše záleží na majiteli, nebo ošetřovateli koně. Malou nadějí v této nemilé, stresující situaci jsou operace očí. Ty jsou však velmi nákladné, a ne vždy se podaří koni zrak vrátit. Jak se tedy rozhodnout? Většina lidí by volila „humánnější" cestu. Ale existuje mnoho majitelů poloslepých nebo slepých koní, kteří si svým koníkem i přes tento handicap užívají plno krásných dní.
Velmi důležité je s koněm dobře vycházet, pomalu koně seznámit s novými podmínkami života. Člověk se nyní stává jakousi vodící rukou pro slepého koně. Hlavním prvkem se v okamžiku, kdy kůň ztratí zrak, stává komunikace. Člověk musí ke koni promlouvat klidným laskavým hlasem a také se ho dotýkat. Kůň je vnímavé zvíře a na svého „vodiče" si zanedlouho jistě zvykne. Jeho novým zdrojem informací je hmat, čich a především sluch. Nesmíme zapomenout uzpůsobit vše potřebné v okolí (stáje, jízdárnu, pastviny), aby se slepý kůň dobře orientoval v „nových podmínkách" a aby nedošlo k jeho zranění a následně ke ztrátě důvěry.